Zvláštní to vztahy

11. září 2011 v 14:39 | Šumák

Sourozence si člověk nevybírá. Ani geny neurčují, jestli dva lidé (pokud to nejsou zrovna dvojčata) budou mít stejnou nebo aspoň vzájemně snesitelnou povahu. Mít sourozence znamená žít s člověkem často v jednom pokoji, o kterého byste jinak třeba ani kolo neopřeli. Vyrůstáte s ním, máte společné zážitky a často si k němu dříve nebo později vytvoříte i dobrý citový vztah.

Narodila jsem se o rok a osm měsíců později než moje sestra. Vtrhla jsem do rodiny a ohrozila její zaběhnuté jistoty. Ne nadarmo se říká, že starší na mladšího žárlí jenom proto, že existuje. Najednou tu byl i někdo jiný, kdo přitahoval pozornost rodičů a starší se na chvíli nechtěně odsunul na vedlejší kolej.

Jako malé jsme žily každá vlastním životem. Když jsem si hrála sama, ségra se mě snažila zlobit třeba tím, že do mě šťouchala. Moc jsme spolu nemluvily. Byl to ale zároveň můj ochránce. Jakmile jsem poprvé nastoupila do školky, vychovatelky mě nechaly uprostřed místnosti samotnou. Ostatní děti si hrály jinde a ke mně se nikdo nesměl přiblížit. Byla to asi jejich metoda, jak mě připravit na cizí prostředí. Jinak to doteď nechápu. Seděla jsem tam snad hodiny a brečela. Když se vychovatelky nedívaly, nenápadně ke mně ségra přiběhla a snažila se mě povzbudit. Jakmile ji spatřily, odehnaly ji a já byla zase ponechaná napospas. Další den už jsem mohla jít k ostatním dětem. Zamířila jsem samozřejmě hned za ségrou a byla vděčná za to, že tam je. Ona ve třetí školkovské třídě, já v první. Byla jsem na ni pyšná. Na ty tři roky vzpomínám vlastně nejradši, nebyly žádné povinnosti, jen jsme si celý den hrály. :)

Přesto jsme i nadále měly každá svůj svět. Ona mě občas poškrábala do krve, já jí pro změnu kroutila ruce. I později jsme se spolu bavily spíš na táborech, kde jsme nikoho jiného zezačátku neznaly. Také tam mi občas pomohla. Je dobře fyzicky zdatná, takže mi například beze slova vzala lyžáky a nesla je na kilometry vzdálenou sjezdovku. :) Byly jsme v tomhle směru semknutá dvojka a nám dvěma nikdo nemohl ublížit.

Z pohledu rodičů to ale vypadalo trochu jinak než v ostatních rodinách. Mluví se o tom, jak jsou rozmazlovaní právě ti mladší. U nás to bylo a je naopak. Nadržovala jí i babička, která měla ale tak jako tak nejradši našeho o patnáct let staršího nevlastního bratra (kterého jsme ani neměly možnost nikdy vidět). Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že už budu rozumná a že se budu chovat jako dospělá. Bylo mi asi osm a nevěřila bych, že se to dá silou vůle tolik změnit. Bohužel se mi to tehdy docela povedlo, přestala jsem dělat vylomeniny, začala se tvářit vážně a pro jistotu jsem mluvila jen málo. Když nad tím přemýšlím, měla jsem být mnohem zlobivější. Stejně mi to nepomohlo a já bych si aspoň víc užila.

Nejdůležitější ale je, že ze ségry se za ta léta stala moje nejlepší kamarádka. Jsem vděčná za to, že ji mám. A doufám, že i za dalších x let se budeme navštěvovat, dělat společné výlety, hrát badminton a blbnout.

I když tenhle článek píšu dost pod vlivem burčáku - ségra, díky! :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teen Teen | Web | 11. září 2011 v 14:52 | Reagovat

:)) Taky jsem vždycky chtěla ségru, ale nepovedlo se, takže mám jen mladšího bratříčka. :D
Jen s tou školkou mě to zaskočilo... Byly ty učitelky v pořádku? :D

2 Šumák Šumák | 11. září 2011 v 15:03 | Reagovat

[1]: Mladší bratříček může být taky fajn :)
S těmi učitelkami netuším, byly divné..

3 ○ Annie ○ ○ Annie ○ | Web | 11. září 2011 v 15:08 | Reagovat

Stejně jako Teen jsem chtěla starší sestru:) a taky mám mladšího bratra:D ALe mám ho opravdu ráda a za nic na světě bych ho nevyměnila. Myslím, že každí sourozenci mají občas neshody, ale to jen vzájemně utužuje jejich vztah a až dospějí, budou na ty bezstarostné dobré časy vzpomínat:)

4 Šumák Šumák | Web | 11. září 2011 v 15:35 | Reagovat

[3]: :-) Mít nějakého sourozence je skvělé, hlavně, aby to vydrželo i v dospělosti dál!

5 Alisa Alisa | Web | 12. září 2011 v 12:06 | Reagovat

Aspoň nie som jediná, kto berie súrodenca za najlepšieho kamaráta . Keď s nimi si človek tak dobre rozumie, rovnaké rodinné problémy, rovnakí idioti/príbuzní... :-D
Škôlka je fuj miesto . Podľa mňa tie vychovávateľky tam sú do jedného zakomplexované blbky a kto má rozum, decko do škôlky nedá .

6 Šumák Šumák | 12. září 2011 v 17:43 | Reagovat

[5]: S těmi vychovatelkami, ani pak ve škole v družině, jsem se nikdy moc ráda neměla..
Jo, rovnaki idioti/príbuzní - to jsi vystihla dobře :-D

7 Alisa Alisa | Web | 12. září 2011 v 19:24 | Reagovat

[6]: U mňa na škole boli už od prípravky presvedčení, že za každú cenu musím vychádzať s rovesníkmi . kým som nepreskočila ročník a zázrakom som nebola o minimálne dva roky od všetkých mladšia, nenávideli ma .

8 Lucerna Lucerna | Web | 13. září 2011 v 15:58 | Reagovat

ja mam tri sestry, kamaratky :-D Ale napriek tomu ze som mala 2 starsie musela som sa o seba starat vzdy sama.. ziadne ochranane kridla, boli ako uzavrety klub milionarov :-D
ja som rada dozerala a este stale to robim, na svoju mladsia setricku, ktora je uz dospela.. ma uz 18, pametam ked bola v perinke :-) na to som sa zmerala, stale citim ze ju musim chranit a nic ma tak nerozohni ako ked niekto jej robi krivdu, ci chce ublizit :-D z krehkeho uzavreteho stvorenia sa stane razom zuriaci byk :D

9 VendyW VendyW | E-mail | Web | 16. září 2011 v 9:45 | Reagovat

Já jsem sama a možná proto jsem částečně doteď (je mi 50) v ledasčem hodně sobecká...ale sourozenci mi nikdy nijak výzamně nechyběli, vyrůstala jsem mezi ohromnou bandou dětí takže jsem nějak samotou netrpěla a vlastně jsem částečně měla i takovýho mladšího bratříčka v podobě syna jedné kamarádky mé matky. Ona byla vysokoškolská profesorka a nemohla si dovolit být na mateřské a malej zase nemohl být ve školce, protože tam byl pořád nemocný. Tak ho vychovávala a hlídala moje maminka. Po třiceti letech, jsme se potkali letos v Brně na výstavě protože také chová psy a byla jsme strašně moc ráda, že se mi zase vrátil do života....

10 Amelie Amelie | Web | 28. září 2011 v 20:13 | Reagovat

I já jsem ráda, že mám svého o  14 měsíců mladšího bratra. Seděl u mě před měsícem na Jednotce intenzivní péče - každý den několik hodin...díky Bohu za něj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama